Historie stolního tenisu

Stolní tenis vznikl v Číně jako společenská hra, která byla roku 1880 převezena do Anglie. Jinak se mu také říká ping-pong, podle zvuků, které míček vydává, když se dotkne stolu a pálky. Už na přelomu 19. a 20. století se stolní tenis rozšířil téměř po celém světě.

Stolní tenis se hraje buď jako dvouhra nebo čtyřhra, podobně jako u běžného tenisu. Další variantou, která se u běžného tenisu nevyskytuje je obíhačka - hráči odehrají a běží na druhou stranu stolu.

Při podání se míček musí dotknout pálky, následně naší poloviny stolu a až poté soupeřovy poloviny. Když už hrajeme, míček se dotýká pouze soupeřovy části stolu. Hraje se do jedenácti bodů. V podání se hráči střídají po dvou odehraných míčcích. Vítěz musí vyhrát vždy o dva body, např. 11:9. Když se míček dotkne síťky či okraje stolu, říká se tomu  "prase". Takové prase platí pouze při hře, ale při podání je tento míček neplatný.  V tomto případě se podání opakuje. Pokud míček projde pod sítí, je také neplatný a bod má soupeř. Míček se nesmí odehrát rovnou ze vzduchu (z "voleje") jako je to při běžném tenisu (vždy se musí dotknout stolu a pak až lze míček odehrát).
Máme dva způsoby držení pálky – čínský a evropský.
Pálka má dvě strany – backhand (většinou černá) a forhand (většinou červená).

Backhand – hraje se směrem od těla, forhand – hraje se směrem k tělu.